Poslední dětské momenty

19. června 2016 v 16:38 | May |  May a život
Je hodina před půlnocí, když ležím v posteli a přemýšlím o životě. Zítra nastává můj poslední dětský den. A to mě děsí.
Ač si říkám, že jsem věčným dítětem, jež bude sice jednoho dne uzavřeno v těle dospěláka, ale jeho dětinská zblázněnost jím bude kolovat navždy, jsem ze všeho nervní. Nervní z toho, že se mé dětství chýlí ke konci v podobě plnoletosti, kdy se na člověka hledí jako na rozumnou, vyzrálou a zodpovědnou bytost. Ne, tím já být nechci a ani nebudu. Jak se taky milovník animovaných filmů, pohádek, plyšáků, dětských lahviček a smíchu batolat v kočárcích může chovat rozumně, nebo dokonce vyzrále?
Doufám - ba ne - *VÍM, že se nikdy nedostanu na úroveň zatvrzelého kravaťáka (v mém případě jeho sekretářky, že ano) bez dětského odvázaní, nebo snad na úroveň dvanáctileté holčičky s vycpaným poprsím, kabelkou špičkových značek a cigárem v tlamě, předstírajíce předčasnou dospělost.
Heh, to můj malý mozek nikdy nepochopil. Jak se někdo může dobrovolně okrást o to nejkrásnější z životních období tím, že jen co mu z pusy přestalo téct mlíko, mu po bradě teče vodka s rumem? Ehh. Fuj. A tak tu ležím, přemýšlím, děsím samu sebe, bojím se dospělosti a jejích nástrah. Bojím se, že nevědomky zestárnu. Že přestanu být dítětem. A ztratím vše krásné. Ten poslední dětský den si musím sakra užít.

Ahh. Mír s vámi.
Dobrou.


18.6.2016 23:03


Zanedlouho přichází hosté, slavíme mou dospělost. Slavíme... Copak mám důvod k oslavám? Copak mám slavit, že se ode mě očekává rozumné chování? Copak mám slavit, že přichází trable jako je vejška, práce, nedostatek mlíka pro mé potomky v prsou a manžel, co se denně cpe? Copak mám slavit, že při spáchání vraždy půjdu sedět na nesníženou dobu?

Jen přijďte. Přijďte, rádá vás uvidím, rodino. Jen mi popřejte do života vše krásné, usměvavé a šťastné. Já si stejně budu pod paží schovávat svého plyšového tygříka. Jen přijďte. Buďte mi oporou.

19.6.2016 16:42
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 19. června 2016 v 16:51 | Reagovat

Krásný článek, já se s "děstvím" rozloučila dvanáctého ledna. Myslela jsem si, že přijde nějaký zlom, blesk z čistého nebe a já si řeknu: ,,Nojo, je to tady, už jsem dospělá"...

Vůbec ne.
Jsem stejně ztřeštěná jako dřív. :D
On ten pravý rozum přijde ve chvíli, až bude čas.

2 Adina Adina | Web | 19. června 2016 v 17:13 | Reagovat

Dospělá budeš, až se rozhodneš, že jí chceš být. Je asi jasné, že možná okolí tě už za dospělou považovat může - stejně tak soudí systém a další instituce, ale to jaká budeš si můžeš rozhodnout sama.

3 Heaven Heaven | Web | 19. června 2016 v 17:29 | Reagovat

Do dospělosti se přesouváme postupně. Málokdo je dospělý v osmnácti. Někoho okolnosti (nebo špatná parta) donutí dospět dřív, jiný dospěje až o chvíli později. Myslím, že taková ta "skutečná" dospělost přichází až s odchodech od rodiny a to málokdo uskuteční v osmnácti.

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 19. června 2016 v 18:25 | Reagovat

Ale ono to tak přece není, že je ti 18 let hups a jsi dospělá:-)
někdo je dospělý v 17 někdo ve 30 a někdo nikdy..

ale být dospělý je super, chodit do práce, dělat si co chceš na vlastní zodpovědnost...je to moc fajn:-)

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 19. června 2016 v 19:59 | Reagovat

Tyhle momenty jsou vždycky takové veselé i smutné zároveň... Mně se včera ženil brácha, a to jsem si až teprve teď uvědomila, že vlastně má už svou rodinu... Ani když se před půl rokem odstěhoval, tak mi to tak nepřišlo... :D

Jinak sama se trochu děsím, až mi bude 18... U mě naštěstí "až" za půl roku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama