Červen 2016

Letopisy Narnie: May Narnianem?

23. června 2016 v 11:19 | May |  Knihomolství
Je to sotva pár měsíců, co jsem poprvé začala číst knižní ságu Letopisy Narnie, jejímž autorem je C. S. Lewis. Tato série se čiší velké oblibě v podobě filmového zpracování režisérů Andrewa Adamsona a Michaela Apteda. I přesto, že jsem vášnivým čtenářem hltajícím všechno vytisklé (Dobře, nad učebnicí matematiky se zrovna nerozplývám...), jsem poměrně dlouhou dobu ani netušila, že je dílů víc než tři. Navíc v knižní verzi se jedná o druhý, čtvrtý a páty díl. (Jak logické, že?)


Bylo období Vánoc a já šetřila, jak se dalo. Problém ovšem nastává tehdy, kdy nakupujete vánoční dárky pro hromadu příbuzných a kamarádů (to si vždy říkám, proč jsem doháje tak společenský tvor) a náhodou procházíte kolem knihkupectví. Nemusím popisovat, co jakožto správný knihomol prožívám. *obchod natahuje své ruce, láká, nabádá, táhne tě k sobě, jsi uvězněn v jeho lanových spárech a není úniku, musíš vejít a utratit celé kapesné*
Vešla jsem. S napěchovanou peněženkou, bohužel. Zašla do mé oblíbené fantasy sekce a na regálu před očima se objevilo nové vydání knih s příběhy o bájné zemi Narnii. Jo, nemohla jsem odolat a knihy si vzala. A to první dva díly - Čarodějův synovec a Lev, čarodějnice a skříň. Následovala návštěva antikvariátů. (To místo jsem si nadevše zamilovala! Ehm, zrovna včera jsem si přivezla pět knih, heh.) A s jeho návštěvou nákup dalších dílů.
A tak jsem začala číst.
A co říct?


Ty knihy jsem si neskutečně zamilovala.
Jsou krásně, zvláštně dětsky napsané.
Mají rychlý spád, děj nestojí a nejradši bych je četla i za chůze.
...kdyby neexistovaly pouliční lampy.
Těším se, až budu mít přečtenou celou sérii.
Protože teď, když jsem u čtcrtého dílu, tedy Prince Kaspiana (mezitím jsem četla ještě další knihy), mám pocit, jako bych byla okradená. Okradená o zbytek knih.
A je to děsně sužující.

May

Poslední dětské momenty

19. června 2016 v 16:38 | May |  May a život
Je hodina před půlnocí, když ležím v posteli a přemýšlím o životě. Zítra nastává můj poslední dětský den. A to mě děsí.
Ač si říkám, že jsem věčným dítětem, jež bude sice jednoho dne uzavřeno v těle dospěláka, ale jeho dětinská zblázněnost jím bude kolovat navždy, jsem ze všeho nervní. Nervní z toho, že se mé dětství chýlí ke konci v podobě plnoletosti, kdy se na člověka hledí jako na rozumnou, vyzrálou a zodpovědnou bytost. Ne, tím já být nechci a ani nebudu. Jak se taky milovník animovaných filmů, pohádek, plyšáků, dětských lahviček a smíchu batolat v kočárcích může chovat rozumně, nebo dokonce vyzrále?
Doufám - ba ne - *VÍM, že se nikdy nedostanu na úroveň zatvrzelého kravaťáka (v mém případě jeho sekretářky, že ano) bez dětského odvázaní, nebo snad na úroveň dvanáctileté holčičky s vycpaným poprsím, kabelkou špičkových značek a cigárem v tlamě, předstírajíce předčasnou dospělost.
Heh, to můj malý mozek nikdy nepochopil. Jak se někdo může dobrovolně okrást o to nejkrásnější z životních období tím, že jen co mu z pusy přestalo téct mlíko, mu po bradě teče vodka s rumem? Ehh. Fuj. A tak tu ležím, přemýšlím, děsím samu sebe, bojím se dospělosti a jejích nástrah. Bojím se, že nevědomky zestárnu. Že přestanu být dítětem. A ztratím vše krásné. Ten poslední dětský den si musím sakra užít.

Ahh. Mír s vámi.
Dobrou.


18.6.2016 23:03


Zanedlouho přichází hosté, slavíme mou dospělost. Slavíme... Copak mám důvod k oslavám? Copak mám slavit, že se ode mě očekává rozumné chování? Copak mám slavit, že přichází trable jako je vejška, práce, nedostatek mlíka pro mé potomky v prsou a manžel, co se denně cpe? Copak mám slavit, že při spáchání vraždy půjdu sedět na nesníženou dobu?

Jen přijďte. Přijďte, rádá vás uvidím, rodino. Jen mi popřejte do života vše krásné, usměvavé a šťastné. Já si stejně budu pod paží schovávat svého plyšového tygříka. Jen přijďte. Buďte mi oporou.

19.6.2016 16:42

Život bez masa

14. června 2016 v 13:25 | May |  May a život
Vítám tě, drahý čtenáři, na Majčeti.
Je to zase nějaká chvilka, co jsem se ozvala naposledy. Mezitímco má třída odjela na výlet do plzeňského pivovaru, já popíjím černý čaj s citronem, občas zapšíkám, projíždím net s veganskými/vegetariánskými recepty a lituju, že neumím vařit. Jo, v tomhle ohledu jsem prostě naprosto nechopná - uvařím palačinky nasladko, krupicovou kaši a chleba s máslem. Je však jedna věc, která stojí za zmínku. Od března 2k16 jsem vegetarián. Možná se někteří škrábou na hlavě, mozkem jim koluje spousta myšlenek, pro některé to je sympatické gesto. Proč jsem se stala vegetariánkou a co je mým cílem?
Sklon k vegetariánství jsem měla už od malého dítěte. Maso, zejména vepřové a hovězí, vždy ostávalo na jinak prázdném talíři, nedotčené, popřípadě rozhrabané na spoustu malých kousků. Pravdou je, že kuřecí mi vždy chutnalo a dávala jsem si jej s radostí a chutí na jazyku. Jak čas postupoval, nebyl víkendový rodinný oběd, kdy by naše menu nečítalo mus masa a já nehlásila "Chudnko zvířátko..". Ano, myslela jsem to s nadsázkou, ale uvnitř bylo zakódováno cosi víc. K masu jsem doopravdy začala cítit silnou nechuť. Kolem pozdimu 2k15 jsem se začala označovat jako semi-vegetarián, tedy člověk, který nejí červené maso (jí drůbež a ryby). Dlouho mi tento styl stravování vyhovoval, ale postupem času jsem chtěla víc a zárověň míň. Víc rostlin, méně masa. Možná to bylo novým přítelem, který vegetariánem je, možná srovnání myšlenek a priorit, nicméně začátkem jara jsem se rozhodla pro úplné vegetariánství. Vzhledem k tomu, že maso jsem nikdy nemilovala a dlouhou dobu jsem jedla jen drůbež, přechod na bezmasou stravu mi nedělal žádný problém. Moje mamka začala mé rozhodnutí konečně respektovat a nyní je s tím stoprocentně srozuměná, za což jsem neskutečně ráda. Popravdě, byl to s ní velmi těžký boj a běh na dlouhou trať. Ale přece jen, za necelý týden oslavím 18. narozeniny, cestu svého života si můžu určovat sama.
Být vegetariánem je fajn. Cítím se šťastně, nemám výčitky svědomí a jím to, co mi chutná. Pokud tedy stále váháte, máte mé vřelé sympatie. Nenechte si do ničeho mluvit, rozhodnutí je plně na vás. A přece jen, pokud vám bezmasá strava vyhovovat nebude, k masu se můžete vrátit kdykoliv, stejně jako k vegetariánství.
Vegetariánům zdar!

May