Češtinářovo bezpečí

17. listopadu 2015 v 12:02 | May |  Dreaming
Seděli jsme v jakémsi sále, židle byly postaveny do řad. Měly vínový potah a pamatuji se, že byly velmi pohodlné. Jeden po druhém jsme chodili na vyvýšené pódium a přednášeli své práce. Měla jsem jít na řadu já, místo mě však předstoupila jiná dívka, spustila svou prezentaci na projektu a já bedlivě poslouchala.

Spustila video, kdy se po pár minutách objevily záběry koní ležících na zemi. Byli mrví, popřípadě teprve umírali. Otočila jsem se projektoru zády, zabořila tvář do židle a snažila se nevnímat jediný zvuk. Modlila jsem se, aby video co nejdříve skončilo. Po tváři mi stékala první slza, když jsem ucítila dotek na levém boku. Otočila jsem se, půlkou obličeje stále opřena o židli. Češtinář.
"Majko, je Vám něco?" zeptal se s lehkými obavami v očích.
"Já jen... Já tohle prostě nezvládnu..." řekla jsem tichým hlasem a lehce popotáhla. Jemně mě pohladil ve snaze utišení a odešel zpět na své místo. Vrátila jsem se ke vzlykání, než jsem byla na řadě.
Urovnala jsem si vlasy, vzala papír a šla dopředu. Stoupla jsem si na pódium, začala číst.
Snad jsem omdlela, snad upadla. Ale ležela jsem v prostoru u pódia, vyvýšeného zhruba metr nad zemí, pod sebou matraci, u "postele" židle a kancelářské potřeby. Ležela jsem, měla oči ulepené od slz, vlasy mi z okraje postele vlály dolů. Poslouchala jsem prezentující a snažila se vybavit, co se stalo.
Pomalu jsem usínala, když jsem ucítila jemný dotek prstů na čele. Odhrnul mi vlasy z očí, lehce jsem se usmála a ležela nehybně dál. Ze spaní mě vyrthl rozhovor na téma Ledové království. "Jak se jmenuje pět princezen?" Marně jsme se snažili vybavit si jejich jména. Náhle jsem si vzpomněla; Anna a Elza. Ale ty další? Jackie? Barbara? Styděla jsem se, takový Frozen-fanatik a neví jména vystupujících postav...
Jak jsem tam ležela, přišel ke mně a sedl si na okraj postele. Dozvěděla jsem se, že ležím na jeho pracovním stole, který si upravil na dlouhé chvíle přestávek. Ještě stále mě přemáhal pocit zoufalosti a neštěstí, ale zevnitř mne hřálo cosi nepopsatelně krásného. Pocit bezpečí. Nic mi nehrozilo. Odešel se věnovat dalším prezentujícím a já se instinktivně podívala na svůj email. Doručené (3). Rozklikla jsem poslední zprávu. "Je to dobré na meditaci a očištění duše. Zkus to. K." podívala jsem se na adresu.
Byl to on. Náš češtinář, který mi byl oporou. Češtinář, který mi dodával pocit bezpečí.


Pokud vám tento článek připadá bez jediného smyslu, jste na správné cestě. Kdyby tomu tak nebylo, nejspíš bych si myslela, že jste lehce šílení. Je to nonsense stejně jako můj sen předešlé noci. Spousta emocí během pár minut a nejdivočejší představy - to jsou mé bezedné noci plné fantasmagorických snů, které nejspíš nikdy nepochopím.



May
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama