Začni a již neskonči

26. ledna 2017 v 17:15 | May
Vítám Tě v mém světe, drahý cizinče. Vítám Tě na MayČETI.

Doufám, že přečteš něco málo na těchto stránkách a ihned nezmáčkneš onen zákeřný křížek v pravém horním rohu.

Ať už jsi sem zakolísal pouhou náhodou nebo jsi šel na jistotu, je mi ctí, že čteš tyto řádky. Tak jako každý režisér žádá diváky v kině, skladatel rozprodané koncertní haly, bavič smějící se dav, jenž se za břicho popadá, tak i bloger či redaktor dychtí po pravidelných čtenářích a odezvě z publika. Proto se i já budu snažit vyhovět častými články, které by vás mohly zaujmout. Jedná se o výplodyfantazie, něco o životě, ale i recenze na filmy a knihy, mé názorování.
Jak se orientovat? (Tento blog je patlaninou věcí, které jsou mou součástí. Proto vám pomohu najít to správné.)
Rubriky:
  • May a life - jak název napovídá, jedná se o můj život. Střípky z mého každodenního dění, zážitky, názory, emoce.
  • May filozofuje - ...ne, ty názory a emoce patří sem, samozřejmě.
  • Knihomolství - netajím se tím, že jsem zabedněným knihomolem. Proto je tato rubrika věnovaná právě knihám.
  • Filmománie - kino nebo teplá deka a počítač? Však na tom až tak nezáleží, milovník filmů si nestěžuje. Hlavně, že kouká, no ne?
  • Život v obrazech - něco jako fotky, u nichž se budu něco jako snažit, aby byly něco jako umělecké.
  • S pastelkou - jsem člověk, co si občas něco rád načmárá, ale moc mu to nejde. Hehe. :D
  • Rhymes - a taky člověk, co občas zkouší rýmovat. A taky mu to moc nejde. Ale snaha se cení, ne?
  • Dreaming - jsem divný člověk, co má divný sny. Nedávno mě napadlo, že by mohlo být zajímavé tyto nepochopitelnosti zaznamenat. Tak uvidíme.



A kdo že vlastně jsem?
Jsem člověk, který se zaobírá neustálým přemýšlením, sněním, žitím ve fantaziích a myšlenkách. Jsem člověk, který není smířen se životem v realitě - bez čar a kouzel, létání na koštěti, bez draků, bez Peety Mellarka, bez dýchací kanyly Hazel Grace Lancasterové a bez nebezpečně svůdných slov Kocoura v botách. Jsem pošuk - to přiznávám. Proto si myslím, že čtivo, které přináším, by vaše zraky mohlo zaujmout. Nebo v to alespoň doufám.


May
 

Před branami

25. ledna 2017 v 19:38 | May |  May filozofuje
Jsem v maturitním ročníku. Jo, v tom ročníku, kdy se odehrává příliš mnoho změn, aby to byl člověk schopen psychicky zvládnout. (Navíc když je přesně takový poseroutek, jako jsem já, že áno.) A my z gymplu, kteří jsme se onehda před čtyřmi lety nedokázali rozhodnout, na jakou střední odbornou jít, jsme na tom přece jen o něco hůř. Dá se říct, že jakmile vylezeme z gymplu a na VŠ nejdeme, nedostaneme se, "nic z nás není". Jo. A s tímhle hlodavcem to přežij, viď…
Své rozhodování mám částečně za sebou. Na mém seznamu podávaných přihlášek mám zhruba nějaké čtyři fakulty. Pravdou však je, že čím víc navštěvuji dny otevřených dveří, tím víc se na vysokoškolské studium těším, ale zároveň se bojím, že se nedostanu tam, kam bych chtěla. Nebo že se nedostanu nikam…

Samozřejmě, že žiju s nadějí v možnosti, které mi tahle doba přináší - ať už nějakého brigádničení nebo výjezdu do zahraničí za cílem učení jazyka a práce, jako je Work and Travel a obdobně. I tak ale neustále žiju s tím neskutečným nátlakem, který se na mě valí ze všech stran a je velmi těžké mu unikat. A stačí tak málo…

Málo…


Stačí jeden pouhý, chybný krok.

Stačí chybné zatrhnutí jakéhosi písmene v testových otázkách a brány se ti uzavřou. A víte co? Snažím se na to nemyslet. Rozhlížím se kolem sebe a pozoruju okolí. Pozoruju personály, spolucestující v metru i tu paní s vozíkem na chodníku. Všechny pozoruju a říkám si, že vždycky to nějak dopadne, vždyť i ta číšnice za barem najde ve svém životě štěstí. Tak co - nepůjdu na vejšku, budu mít podělanej gympl s průměrných vysvědčením, rodiče na mě budou koukat jako na tu, "co nic nedokázala" když její bratr studuje vejšku a vydělává zároveň, kdežto ona i přes nějaký ten potencionál, jež v ní spatřovali, obskakuje alkoholiky v hospodách nebo umělecký hipstery v kavárnách.
A co?

Vždyť i já jsem v těch kavárnách šťastlivcem. Šťastlivcem s čajem v ruce, protože s kávy mě bolí břicho, hehe.

Sečteno podtrženo: Nevěste hlavu - Chybným krokem to nekončí, tím to teprve začíná. Vždyť i servírka v čajovně může být šťastnější než kravaťák s balíkem!






May

Matika? Samé zbytečnosti!

8. ledna 2017 v 15:29 | May |  May filozofuje
Už to krajně nedávám. A to jsem se vážně snažila. Ale víte co? Je to stejně všechno zbytečný!
Sedím v pokoji, po celý den mi hraje pokojem Indie-Folkovská hudba (která je mimochodem super boží) a snažím se přelouskat několik příkladů z matematiky, jež se obejví v pololetním testu příštího týdne. Ach jo. Jsou to tak neskutečné kraviny, které mi k životu absolutně nejsou a nikdy, NIKDY nebudou.
Pojďme se tedy zamyslet, k čemu taková pravděpodobnost, faktoriál, kombinace a permutace vůbec je:
- Výpočet platby při nákupu v sámošce? Asi ne.
- Výpočet příjmů a jejich kontrola? No, tohle už by bylo trošku složitější než součet rohlíků, ale zaprvé: k vypočtení příjmů faktoriál neslouží; zadruhé: na to máte lidi. Takže - ne.
- Výpočet pravděpodobnosti, že se mnou ten postarší, děsně přitažlivej chlap přece jen bude? O tom bychom sice polemizovat mohli. Na jednu stranu v lásce matika neúčinkuje, je nevypočitatelná. Na stranu druhou je vztah mezi námi dvěma dávno rozhodnutý - pravděpodobnost 0%. Takže - NE!
Jak tak sedím, přemýšlím a snažím se přijít alespoň a pár věcí, k čemu mi tyhle matematický krávovinky poslouží, jediné, na co si vzpomenu, je následující:
- Nervové a psychické vypětí.
- Úbytek volného času, kdy se snažím vypočítat pouhý příklad. (A nakonec se mi jeden z těch dvanácti přece
podaří!)

Co chci tímhle článkem říct, je nevýslovný dík za svou maturitu - maturitu roku 2017. Maturitu, v níž zkouška z matematiky povinná NENÍ!
Díky.
FAKT MOC!







May

Kam dál

Reklama